Na polovinu tohoto měsíce připadá Mezinárodní den dětí, jejichž porod přišel předčasně. Život s miminkem, které se takto narodí, je od první chvíle plný strachu, bolesti, výčitek, i když u nás mívá obvykle dobrý konec. Vypiplat malé děťátko, které se narodí mezi 24. až 37. týdnem, nebo má porodní hmotnost od 500 g do 2500 g, je běh na dlouhou trať, který představuje pro novopečené rodiče veliké vypětí, pro miminko zase obrovské množství nástrah a komplikací. Třeba jako v případě malé Aničky.
„Už od začátku těhotenství jsem byla na rizikovém, ve dvacátém šestém týdnu jsem pak začala krvácet,“ vypráví maminka dnes již roční holčičky. ,,I když lékaři dělali, co mohli, abych v sobě malého drobečka udržela, bohužel se to nepovedlo a porod přišel předčasně. Miminko se narodilo akutním císařským řezem už ve dvacátém sedmém týdnu, tedy v době extrémní nezralosti. Anička vážila pouhých 900 gramů a já jsem byla pod tíhou léků a emocí v tak špatném psychickém rozpoložení, že jsem se na ni ani zpočátku nechtěla jít podívat. Zároveň jsem měla vůči ní obrovské výčitky svědomí. Až druhý den jsme se vydali na JIP, kde byla v inkubátoru napojená na další přístroje. Když jsem poprvé viděla tu malinkou holčičku bojující o život, dojetím jsem se rozbrečela. Udělala bych pro ni první poslední, ale věděla jsem, že její život závisí hlavně na správné péči lékařů. Primář mě ovšem ujistil, že všechno vypadá dobře. Po pěti dnech mě propustili domů. Musela jsem, protože jsme v té době měli ještě dvouletou dceru. A tak jsem doma odstříkávala a zamrazovala mléko a za Aničkou jezdila každý druhý den.
Po týdnu mi poprvé dcerku položili na tělo a byl to neuvěřitelný zážitek, držet tak malinké tělíčko. Po měsíci už na tom Anička byla mnohem lépe, proto ji přeložili z JIP na jiný pokoj. Jenže pak musela zase zpátky, postihla ji infekce. Doktoři měli podezření na neprůchodnost střev a okamžitě Aničku převezli do jiné nemocnice, kde ji operovali. Během tohoto dne jsem jen brečela a modlila se. Cítila jsem šílenou bezmoc a strach. Ale naštěstí zákrok dopadl dobře. Aničce odebrali pět centimetrů střeva. O několik týdnů později pak ještě dalších šest centimetrů. Po měsíci pak dcerušce zatáhli střevo zase zpátky a přibližně za tři měsíce od jejího narození jsem ji mohla poprvé nakojit. Bylo to jako sen, když se poprvé přisála tou malinkou pusinkou a začala pít, když jsem cítila její dech, tlukot srdíčka. Za další měsíc, kdy už se naštěstí neobjevily žádné komplikace, naši hrdinku konečně propustili domů s váhou 2700 gramů. Ten neuvěřitelný pocit štěstí, když jsme si ji konečně nesli za rodinou, se ani nedá popsat, poprvé po tak dlouhé době jsem znovu zacítila euforický pocit, že vše se v dobré obrátilo. Byly to čtyři měsíce, kdy jsme si sáhli na dno svých sil, ale já v podvědomí celou dobu cítila, že to naše statečná bojovnice nevzdá, že svůj zápas o život vyhraje,“ uzavírá svůj příběh maminka, která si spolu s celou svou rodinou prošla očistcem.
Mezinárodní den nedonošených dětí připadá na 17. listopad.
Zdroj úvodní foto: Thinkstock
