I když se Váš potomek do školy těší, přesto to neznamená, že máte stoprocentně vyhráno a že bude školní rok pro Vás všechny procházkou růžovým sadem. Důležité je školáky správně motivovat. A to je někdy dřina.
Začátek je řehole
I sebenatěšenějšího prvňáčka může během několika prvních dnů od školy odradit špatná paní učitelka. Když namísto vlídné a usměvavé pedagožky kápne na učitelku, která ho za každou chybu zkritizuje, za každé vyrušení napomene, může najednou dítě cítit k celé instituci odpor. Obzvlášť, když si ještě nesedne na první dobrou se svými spolužáky. Na Vás tedy je, abyste nástup dítěte do školy vnímali velmi citlivě. A nezáleží na tom, jestli Váš potomek začíná první třídu, nebo přešel na druhý stupeň. Jestli vycítíte změnu nálady a chování, nebude se Vám něco zdát, opatrně se Vašeho dítka zeptejte, co se mu honí hlavou. Případně si i promluvte s učitelkou, kdybyste měli pocit, že Vašemu školákovi křivdí. Situace se nesmí podcenit, i když ji dospělí někdy přecházejí mávnutím ruky a zlehčují. Osobně si pamatuji, že i dcera mojí kamarádky trpěla do třetí třídy pod vedením paní učitelky, která ji negativně hodnotila, ať udělala cokoliv. Až když se nakonec kamarádka rozhodla, že ji přeloží jinam, teprve v tom okamžiku se všechno v dobré obrátilo. I učitelky jsou totiž tvory chybujícími a občas i neobjektivními. A tahle si na malou holčičku mé kamarádky prostě zasedla. Což se bohužel stává. Z podobné šlamastyky pomůže potomkovi jenom rodič. Dítě je samo o sobě bezbranné. Proto je důležité ratolestem naslouchat. A také se ptát.
Proč je vlastně učení dobré?
Právě na tuto otázku by dítě mělo znát odpověď. Když bude od Vás i ze školy vědět, jaké výhody mu v životě načerpání vědomostí přinese, určitě bude k učení přistupovat s větším zájmem i odhodláním. Proto svému potomku zdůrazněte, že dobré vzdělání mu pomůže lépe poznat svět, nasbírat více zkušeností i umožní lepší startovní dráhu v jeho budoucím dospělém životě. Naprosto mimo mísu jsou pak komentáře některých ,,zasvěcenců“ typu: ,,Škola ti stejně k ničemu nebude“ nebo ,,Učitelka nemá pravdu, ale musíš to nějak vydržet“… Pokud v takovém názorovém klimatu dítě vyrůstá, učení mu zřejmě nikdy k srdci nepřiroste. Chuť někam to dotáhnout se nedostaví.
Škola hrou
Ne nadarmo ji prosazoval Jan Amos Komenský. České školství se bohužel v minulosti scvrklo na závody v biflování, ale situace se snad už začíná měnit. Ideální je, když nejen škola, ale i Vy – rodiče – ukážete dítěti, jak je možné využít učení v praxi. Už při pouhé procházce v přírodě ho můžete prozkoušet ze znalosti zvířat, geologie apod. Výbornou pomůckou v motivaci k učení jsou i různá muzea, třeba Národní technické muzeum či Národní muzeum v Praze, kde si děti prostřednictvím interaktivních expozicí spoustu věcí vyzkouší na vlastní kůži. Zábavnou formu učení mohou zprostředkovat i počítače, ačkoli je někteří z nás neprávem zatracují. Dostupná je totiž řada výukových programů, která potomky nejspíš zaujme více než klasické papírové učebnice.
Zodpovědnost je na místě, ale…
Je v pořádku, když jste si vědomi toho, že je Vaše dítě chytré, a když tedy chcete, aby to někam dotáhlo. Ale nesmíte se proměnit v rodiče-diktátora. Radost z učení totiž může potomkovi zkazit i to, když ho každý večer budete nutit opakovat celé učebnice zpaměti nebo přepisovat slohová cvičení, protože Vám se to, co napsal, nelíbí. Podobné postupy jsou jen cestou k tomu, jak připravit Vaši ratolest o sebevědomí. Samozřejmě se máte o prospěch i domácí úkoly zajímat, ale zároveň také musíte dítě učit samostatnosti a zodpovědnosti. Tak se ale rozhodně nestane, když mu budete chorobně hlídat každý tah v sešitu nebo s ním do úmoru drtit nějakou stránku v učebnici, protože horší známku než jedna prostě neakceptujete. Dítě by si mělo ve škole především uvědomit, v čem je dobré a jakou cestou se jednou bude chtít vydat. Opravdu není nutné, abyste se za každou cenu mohli blýsknout před okolím samými jedničkami svého potomka.
Průměr je ve výhodě. A co ten zbytek?
Schopnost motivovat v učení by pochopitelně měla mít i škola. Ta je ale cílená na masovou většinu. Děti, které jsou chytré tak akorát, jsou vlastně ideální žáci. Když je Váš potomek ovšem o něco napřed, nebo naopak pomalejší, je to problém. Talentovanější děti, které už leccos znají, někdy i lépe než paní učitelka, se pak dlouhé minuty v lavici nudí. A někdy pak samy ztratí chuť k učení a stávají se šedým průměrem, což je škoda. Jestliže víte, že je Vaše ratolest v něčem v předstihu, konzultujte to přímo se školou, poproste učitele či učitelku, aby jí zadávali jiné úkoly, při kterých bude muset překonávat nové limity. A co s dětmi, které nestíhají? Bez Vaší pomoci se neobejdou. Je nutné se jim doma hodně věnovat, dohánět to, co jim ve třídě uteklo. Dovysvětlit souvislosti. I v tomto případě se případně domluvte s pedagogem na dalším postupu. Je nepříjemné, když je pak žáček třídním outsiderem. Udělejte všechno pro to, aby své spolužáky dohnal. Ale jemně. Obrňte se trpělivostí. Stres a nepřiměřený tlak jsou v pokusech o zlepšení dovedností dětí vždycky nenáviděnými strašáky. A totálními likvidátory chuti být dobrý a ještě lepší.
Zdroj úvodní foto: Thinkstock
