Dětská duše je citlivá a nikdy nevíme, čím se našeho potomka můžeme nechtěně dotknout. Někdy taková křivda spustí řadu dalších problémů. Jak jednat s dítětem nezvladatelným i tím, kterému ublížil rozvod? Poradíme Vám.
Na dotazy odpovídá PhDr. Ľubica Kurucová z agentury Avedonna.
Dobrý den, mám tři děti ve věku sedm, šest a tři roky. Nejstarší je dcera, oba mladší jsou kluci. A právě se starším šestiletým synem mám poslední dobou velké trable. Odmítá poslouchat, staví si hlavu, neuznává autority, dokonce ani ve skautu, ani ve školce. Pořád se uráží a někdy brečí kvůli pitomostem. Je to jen nějaká fáze období vzdoru? A jak ji překonat? Nebo se tak chová proto, že žárlí na ostatní sourozence? Jak mám k němu přistupovat? Mám být přísná, nebo si s ním spíš promluvit? Nechci mu nějak psychicky ublížit, ale někdy mě jeho reakce přivádí k šílenství. Zvlášť, když se u toho musím věnovat i dalším dětem.
Děkuji za radu,
Andrea
Milá maminko, je to pouze důkaz, že dítě se rodí jako individualita. Je prostě svůj. Jistě komunikovat a pohovořit si s ním je v pořádku, ale bojím se, že jeho mentalita je zatím mentalitou šestiletého chlapečka. Žárlivost a prosazování se mezi sourozenci můžou být příčinou, ale spíše je nutné si přiznat, že je jiný, svůj. Takže, moje rada je, korigovat jeho chování výchovní metodou – pochvala a kázeňský trest. A další rada je navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, kde dostanete konkrétní, odbornou pomoc. Držím Vám palce.
Dobrý den, mám následující problém: s manželem jsme pět let rozvedení a myslím, že jsme se rozešli poměrně v dobrém. Máme spolu dvanáctiletou dceru, která k tátovi jezdí každý druhý víkend. Poslední dobou se ale od otce vrací mrzutá a vůbec se jí k němu jezdit nechce, i když se dřív těšívala. Táta prý do ní pořád rýpe a navíc jí vadí jeho nová partnerka. Jenže dle nařízení soudu k němu musí. Vůbec nevím, co s tím. A tak přemýšlím, jestli mám situaci řešit s psychologem, nebo sociálkou. Nechci, aby musela být někde, kde se necítí dobře. Ale přece jen je to táta.
Děkuji,
Eva
Vážená maminko, radím Vám navštívit psychologa, ale informovat taky OSPOD. Vaše dcerka je ve věku, kdy již sama, po dohodě se sociální pracovnicí, si určí, jak často bude navštěvovat svého tatínka. Pak rozhodne soud o případné změně návštěv u otce. Chápu Vaší dcerku, partnerka tatínka je pro ni cizí osoba a může se tak u ní projevovat žárlivost. Má pocit, že jí okrádá o emoce otce. Ale toto zjistí psycholog a poradí jak dál.
