Malé děti nás umí očarovat svojí nevinností, bývají něžné a roztomilé. U starších si ovšem už sem tam začneme uvědomovat, že v naší výchově nebylo něco správně. Odrostlejší potomci si umí pěkně postavit hlavu a potrápit naše nervy. Jak napravit, co jsme už stačili pokazit, a vrátit rodinné vztahy do normálu? Na všechno máme odpověď.
Na dotazy odpovídá PhDr. Ľubica Kurucová z agentury Avedonna.
Dobrý den, mám problém s desetiletým synem. Vychovávám ho prakticky sama, protože jsme se s jeho otcem před šesti lety rozvedli. A on, i když mě má rád, začal být hrozně vzdorovitý až agresivní. Po učitelce ve škole třeba nedávno hodil pastelky, když mu něco vysvětlovala. Se mnou se učit odmítá, celé dny chce prakticky trávit u počítače. Vím, že je to asi moje vina, ale moc si s ním nevím rady. Jak ho přimět k nějaké aktivitě? Nadchnou ho totiž jen výlety do zábavních parků pro děti, jinak nic. Kamarádů moc nemá. Co mám udělat jinak? Mám být přísná a autoritativní? Bojím se, že jsem ve výchově selhala. Děkuji.
Milá maminko, myslím si, že jediná chyba, kterou ve výchově svého syna děláte, je, že vychováváte svého syna jako matka a mentalitou žena. Bohužel, s podobným problémem se v poradně setkávám často. Když přijde pro radu maminka s podobným problémem, jaký máte Vy sama, již předem vím, že dítě je z rozvedené rodiny a vychovává ho pouze matka, případně za pomoci babičky. Moje rada je stanovit si pravidla, která musí Váš syn respektovat. Např. dvakrát v týdnu vynést koš – stanovte si společně dny a on to musí dodržet. Za problémy ve škole musí být potrestaný (např. zákaz milovaného počítače). Musíte především Vy sama dodržet stanovený trest, ale také musíte svého chlapce za maličkost hlasitě a opakovaně pochválit. Najděte si pravidelně čas, kdy si spolu popovídáte, poznáte jeho problémy. V jeho věku jich má určitě hodně (škola, spolužáci atd.).
Ptáte se, zda být přísná a autoritativní? Spíše důsledná v trestání, ale také v pochvalách. Pochvala je pro dítě velkou motivací. Moje další rada je navštívit školního psychologa a docházet na pravidelné konzultace. Držím Vám palce.
Dobrý den, trápí mě vztahy mezi mými dcerami. Je mezi nimi pětiletý odstup a bohužel se vůbec nemusí. Nedokážou spolu vyjít, pořád se perou a hádají, odmítají si společně hrát. Vážně mám strach, že se nemají rády. Protože my jsme s mými sourozenci vždycky drželi při sobě, ale moje dcery na sebe vědomě donáší a žalují, což ze svého dětství neznám. Jak je mám nasměrovat, aby si jedna vážila druhé a pořád na sebe nenasazovaly? Je jim jedenáct a šest let. Děkuji za odpověď.
Vážená maminko, tady jde o klasický příklad sourozenecké rivality. Myslím si, že starší dcera má pocit, že ochraňujete mladší, a mladší dcera, že dáváte za pravdu starší a moudřejší. Vy sama víte, že to tak není, proto se snažte trestat a chválit vždy otevřeně a odůvodnit, proč tak činíte. Snažte se nenadávat, ale buďte zásadová! Např. určete přesný rozpis úklidu v pokojíčku – která z děvčat a kdy. Pokud na sebe chodí žalovat, tak naznačte, že žalování je špatná charakterová vlastnost a můžete ji potrestat (zákaz něčeho oblíbeného). Myslím, že jejich rivalita neskončí, ale budete překvapená, až budou děvčata zralejší a starší dcera půjde studovat. Jejich cíle se změní, rivalita bude pomalu ustupovat a v dospělosti k sobě možná najdou sesterský, tolerantní vztah. Píšete, že máte strach, zda se děvčata mají ráda? Určitě mají. Kdyby ve škole některé z nich ublížila spolužačka nebo spolužák, zjistíte, že děvčata drží spolu jako správné sestry.
