Znáte to, děti Vás ráno vytáhnou z postele ještě za tmy, hned si chtějí hrát, uvařit kakao, zakousnout se do koláče, pustit pohádku. Vy byste ale tak rádi zase zavřeli oči a ještě hodinku dvě pěkně chrupali. S dětmi si zkrátka každý den užíváme spoustu radostí. Často nás ale zaskočí problémy, se kterými si sami nedokážeme poradit. Obracet se na babičky a maminky je ale často kontraproduktivní, protože přístup k dětem, výživová doporučení a další se s lety dost zásadně změnily. Pokud tedy i Vás něco trápí, oslovte raději naši poradnu. Pomůžeme Vám, poradíme, doporučíme.
Na dotazy odpovídá PhDr. Ĺubica Kurucová z agentury Avedonna.
Dobrý den, před půl rokem se mi narodil chlapeček. Je moc hodný, skoro o něm nevíme, hezky spinká, papá, snaží se hrát si sám, prostě úžasné dítě. Zato naše dvouapůlletá dcera mě teď doslova terorizuje. Ještě než se Vašíček narodil, těšila se na miminko, slibovala, jak se o něj bude starat a dělit se o hračky. Jakmile jsme ale s novorozeným chlapečkem přijeli domů, začala hrozně žárlit. Nejenže si začala sama hrát na miminko (chtěla kojit, pokakala se a vyžadovala zpátky plenky, nechce se sama oblékat…), ale navíc začne hned hystericky brečet, když se věnuji Vašíkovi. Nevím, kde jsem udělala chybu. Snažím se trávit čas i jen s ní, denně jí čtu pohádky, kreslíme spolu, stavíme ze stavebnice, když miminko spinká, přesto mi připadá, že je to čím dál horší. Dokonce mě začala bouchat, když chci jít třeba pro Vašíčka do postýlky. Poradíte mi, co dělat?
Milá maminko, Vaše děvčátko pouze projevuje rivalitu a žárlivost a je to naprosto běžné chování. Moje rada je dávat jí najevo, že ji máte pořád stejně ráda. Ona to svojí dětskou dušičkou cítí, ale žádá si projevy. Především ji zapojte do péče o miminko a pak ji za to pochvalte. Např. odnese nebo přinese pleny a Vy ji pochvalte, že je šikovná holčička. Když pohladíte miminko, tak pohladíte taky holčičku. Pokud se sama vrací do kojeneckého věku (regrese), tak jí nenadávejte, ale sdělte jí důrazně, že ona je již velká šikovná holčička a nechce nosit pleny jako miminko. Pokud brečí, tak ji něčím pověřte v souvislosti s péčí o miminko, ale zdůrazněte, že pomáhá Vám (přines mamince, podej mamince), a pak ji pochvalte, jak Vám pomohla. Především se nebojte, že jí to zůstane. Starší sestřičky mají celý život sklony pečovat o mladší bratříčky, protože do podvědomí se jim dostane vzor od maminky.
Dobrý den, možná se někomu bude moje trápení zdát hloupé, ale já už nevím, co dělat. Moje tchýně se mi totiž plete do výchovy dětí. Pokaždé, když je u nás, ohrnuje nos nad vším, co dělám. Kroutí hlavou a mumlá si, že ona by to takhle tedy neudělala. Třeba se jí nelíbí, že náš rok a půl starý chlapeček má pořád dudlík. Nebo jí vadí, že ho pořád kojím. To prý by za jejích dob bylo nemyslitelné. Navíc když Pepíka hlídá, cpe mu pořád piškoty a sladkosti, i když jsme ji několikrát prosili, aby to nedělala. Bojím se s ní pustit do hádky, manžel se mě taky nezastane, říká, ať si to s ní vyřídím sama. Chci, abychom měli v rodině pěkné vztahy a hlavně, aby byl v pohodě Pepík. Když mu tchýně pořád bere dudlík a snaží se mu dávat lahev se sunarem, tak jenom řve. Dost mě to trápí, ale vážně ji nechci urazit.
Věčný problém – tchýně a jejich rady. Milá maminko, doporučuji Vám, když přijede Vaše tchýně, najděte si čas, když Pepíček spinká, udělejte paní tchýni kafíčko a společně si sedněte a asertivně jí řekněte, že výchova je věcí rodičů a rozmazlování věcí babiček, takže pokud chce své vnoučátko rozmazlovat, tak se dohodněte na pravidlech. Např. pravidelně s ním může na procházky, pohrát si s chlapečkem apod., ale do výchovy Vám nebude zasahovat. Ona si již své mateřské povinnosti splnila a musí se přeorientovat na péči babičky. Bohužel, jak jsem již napsala, musíte problém pojmenovat a nastavit si pravidla, protože problémy se s komunikací budou stupňovat. Paní tchýně se může urazit a bouchnout dveřmi, ale pokud o svého vnoučka má zájem, tak se vrátí a přijme Vámi stanovená pravidla.
