A Sir Tom Jones se těší na Bratislavu! Všichni fanoušci se o tom budou moci přesvědčit již 19. srpna na jeho koncertě na Bratislavském hradě, pod hlavičkou Vivien Exclusive Night. V otevřeném rozhovoru Tom Jones vyprávěl o svém přátelství s Elvisem Presleym a Frankem Sinatrou i o vzpomínkách na rodný Wales.
Sir Thomas Jones Woodward má na svém kontě více než 100 milionů prodaných hudebních nosičů. V roce 2006 mu královna Alžběta II. udělila rytířský titul za výjimečný přínos v oblasti hudby. Tom Jones je držitelem několika hudebních ocenění, včetně Grammy a Brit Awards.
Vašimi přáteli byli Frank Sinatra a Elvis Presley. Jak na ně vzpomínáte?
Elvis měl úžasný smysl pro humor a často ze sebe dělal šaška, ale přitom miloval hudbu. Miloval zpívání tak jako já. Po vystoupení v Las Vegas jsme se „uklidili“ k němu na hotel a téměř celou noc jsme zpívali gospelové písně v doprovodu piana.
A co Frank Sinatra?
Jako jeden z mála lidí mě oslovoval Thomasi. Jednou jsem se šel podívat na show Sammyho Davise v Las Vegas. Frank seděl u baru v Caesars Palace a říká: „Thomasi, pojď si přisednout.“ Říkám si, kdo mi říká Thomasi? Ááá, to musí být jedině Frank Sinatra! Tak jsem si přisedl, dlouho jsme si povídali a já jsem pak vstal, abych nezmeškal Sammyho show. Frank mě však zastavil se slovy: „Posaď se, Sammy počká.“ Pokud si toto mohl někdo dovolit říct, tak jedině Frank Sinatra. Někteří lidé říkávali, že měl těžkou povahu, ale ke mně se vždy choval jako opravdový gentleman.
Jste jedním z porotců show Hlas, která se vysílala i na Slovensku. Přijal jste tuto nabídku bez váhání?
Ano. Věděl jsem o tom dostatečně dlouho dopředu, abych to dokázal skloubit se svým plánovaným turné.
Jak vnímáte své kolegy v porotě?
Rita Ora na mě udělala úžasný dojem, je velmi vnímavá. Je v branži docela krátce, ale je velmi chytrá a přemýšlivá. Co se týče Kaiser Chiefs, znali jsme se už dříve a s Rickym Martinem jsme také už z minulosti zvyklí zajít spolu občas na drink, jsme přátelé. Will.i.am je producent, čili umí odhadnout, v kom je potenciál.
Po delší době jste vyjel na turné. A kritici vás chválí, prý jste ve formě jako nikdy předtím.
Sám jsem překvapen, jak skvělé jsou ty koncerty. Můj hlas je stále stejně silný, ačkoliv rozsah i tón se věkem mění, takže jsem přešel od tenora k barytonu. Hlubší tóny mám bohatší než kdykoliv předtím. Pokud se lidem líbí můj hlas, budou se jim líbit i mé písně. Miluji jezdit na turné a miluji zpívání.
Jak probíhá vaše turné?
Naplánovali jsme 40 show, včetně úchvatného koncertu na Bratislavském hradě. Už se nemohu dočkat té úžasné starobylé atmosféry a nádherného ozvučení tamních prostor. V rámci turné vystupuji i na místech, která jsem nikdy předtím nenavštívil, a to mě těší. Jsem rád, že se mi podaří letos vystoupit i na několika festivalech. Je úžasné potkávat mladé publikum, které mě ještě nikdy nevidělo a neslyšelo zpívat naživo.
Nedávno jste oslavil 75. narozeniny. Překvapuje vás, že v tomto věku stále vystupujete?
Velmi. A o to víc, když se dostanu do line-upů prestižních festivalů, po boku těch nejpopulárnějších současných interpretů. Kdo by si to byl pomyslel? Jsem vděčný za svůj stále silný hlas. S přibývajícím věkem se stává, že lidský hlas zní časem jako motor starého auta. Bohudík to není můj případ. Stále to ze mě jde přirozeně, aniž bych musel tlačit na pilu. Zřejmě je to i díky tomu, že se o sebe starám. Piji hodně vody, abych nebyl dehydrovaný, a každý den si dopřeji zdravý osmihodinový spánek.
Je něco výjimečného, na co se letos těšíte?
Ano, nevychází totiž jen mé nové album, ale i moje autobiografie. Obojí spatří světlo světa zhruba v polovině října. Během těch dlouhých let jsem měl několik nabídek na napsání knihy, ale nikdy jsem se necítil připravený. Ale všiml jsem si, že existují knihy o mně, které však nejsou zcela přesné a pravdivé. Jsem to opravdu jen já, kdo zná celý příběh Toma Jonese. A když už jsem se na to dal, užívám si celý ten proces, opravdu se mi velmi líbí, jak celé dílo vzniká. Nové album přitom hezky pasuje ke knize a doplňuje celý můj životní příběh. Z těchto dvou věcí mám opravdu ohromnou radost.
Roky žijete v Los Angeles, přestože pocházíte z Walesu. Nechybí vám domovina?
Do LA jsem se přestěhoval téměř před 40 lety. Můj velšský akcent již není tak silný jako kdysi. Musel jsem ho zmírnit, protože v Londýně mi nikdo nerozuměl! Příjezd do Ameriky nebyl až tak špatný. Pokud vám rozumí rodilý Angličan, s Američanem nebudete mít problém. Nejezdím do Walesu tak často, jak bych chtěl. Bohužel, moje rodina je stále menší, mnoho příbuzných nás už opustilo, stejně jako několik mých blízkých přátel z dětství. Mnohá místa, která jsem znal, se změnila, což je však přirozené. Zmizelo mnoho budov, do kterých jsem byl zvyklý chodit, včetně mé školy a některých pubů. Ale velmi rád koncertuji v Británii a Evropě. A vždy, když mám šanci vystoupit ve Walesu, na místě, kde jsem se narodil a vyrůstal, najdu si čas na své blízké a návštěvu známých míst.
Foto: Vivien
