Secondhand. Zbožňuji. A nejen proto, že tam vždy objevíte něco, co nemá jen tak někdo (pokud si zrovna nekoupíte tričko z předposlední kolekce nějakého módního řetězce). Zbožňuji to šití a materiály. Oblečení v dnešních obchodech za mnoho nestojí – materiály jsou z Číny, šité ve velkovýrobě, no, jednoduše se bez toho obejdu.
S věcmi ze sekáče je to úplně jinak. Napadlo vás někdy, že věci tam si už to své odžily? Že je už kdosi nosil, pral, že už někde visely ve skříni nebo ležely na poličce? Pak dlouho předlouho ležely ladem, prošly si transportem ve velkých pytlích, chemickým čištěním a tradá – visí u vás za rohem. A to v úplně/relativně nepoškozeném stavu. Já si myslím, že když zvládly takové peripetie, pokud tedy nejde o předposlední kolekci z řetězce (zase), kterou prostě někdo koupil, zjistil, že to není ono, a rovnou vyřadil, zvládnou stoprocentně i vaše nošení. A klidně do zbláznění. Já mám ze sekáče všechny své nejoblíbenější kousky.
CO V SECONDHANDECH KUPOVAT:
• pánské košile
• mrkváče, které se zase vrátily do módy
• 100% vlněné svetry
• úzké sukně po kolena
• trenčkoty
• hedvábné šátky
CO ROZHODNĚ NE:
• prádlo
• plavky
• nošené boty
Občas se stane, že v sekáči najdete boty zjevně nenošené, ty jsou víceméně v pořádku. Boty bych však celoplošně vynechala. Pro ty si skočte raději do Deichmanna.
A jak najít ten správný sekáč? To je další problém. Základní pravidlo je – sekáče s nejlepšími věcmi jsou vždy na periferiích větších měst, v malých městech a ty vůbec nejlepší jsou na vesnicích. Prostě všude tam, kde žijí lidé, které móda nijak zvlášť nebere. Na vesnici se stokrát rychleji zapráší po tričku s logem krokodýla než po perfektně padnoucích černých vlněných kalhotách. Otestováno na vlastní kůži. Já jsem z vesnice. A díky Bohu za to!