Doma máte malého prcka, šišláte si s ním, chválíte ho a tleskáte mu paci-paci při každém sebemenším pokroku. Dokonce jste už zvládla přebalování jednou rukou a víte, jak utišit dětský pláč. Možná ale ještě nejste tak úplně připravená na vstup mezi ostatní matky. Právě teď, když je konečně pěkně, se všechny scházejí na dětských hřištích a pískovištích. S naším manuálem se tam neztratíte. Ale pozor, je třeba se připravit úplně na všechno!
Tak třeba já. Netušila jsem, že když vezmu svého sotva chodícího mrňouse na místní plácek s houpačkami, pískovištěm a klouzačkou, budu mu muset předcvičovat nebo ho aspoň koučovat povelem. Byl to pro mě tenkrát poprvé bizarní pohled – matky s podobně velkými i většími caparty pobíhaly půl kroku za dětičkami a žvatlaly: „Tady je houpačka, chceš na houpačku, houpy, houpy, houpačka, ty se ale krásně houpeš, teď se houpeš nahoruuuu a teď se zase houpeš dolůůůů, to máme ale radost, houpy, houpy, tak a teď tě maminka sundá a jdeme na klouzačku.“ Pak se to celé opakovalo: „Hele, klouzačka, modrá klouzačka, maminka tě dá nahoru na klouzačku, pojedeš dolůůůů, jéééé, to je ale legrační jízda, a zase nahoruuuu a teď jedeš dolůůůů.“ Na konci každého výkonu pak samozřejmě následoval potlesk doprovázený u těch nejmenších motivační říkankou – paci, paci, šikovný, dělej paci, paci, tááák, šikulkaaaa!
Připadala jsem si jako v cirkuse, ale po dalších dvou návštěvách už jsem jela to stejné: „Hele, koníček, maminka pohoupe, hodný koníček veze chlapečka, jak dělá koníček, ihahááá, výborně, paci, paci, šikulka…“ Později, když už byl náš Maxík větší, začala jsem se na tohle maminkovské představení opět koukat kriticky. Občas jsem sice synka musela jistit při šplhání na provazových prolézačkách, ale vypadalo to, že můj komentář k tomu vážně nepotřebuje. Teď už jen přijdeme, sednu si na lavičku, vybalím časopis a nechám Maxe pobíhat po hřišti. Je šťastný a to je hlavní. Už se ale nemůžu dočkat, jak si to na hřišti užiju s Péťou, až začne chodit…
Nebyla jsem ale připravená ani na další symptom matek z pískovišť. Ve své osamělosti jsme totiž my ženy na mateřské dovolené rády za každá slůvka utroušená s dospělým jedincem a za věty skládající se i z jiných slovních druhů, než jsou citoslovce… Při naší první návštěvě se mnou pár slovíček prohodila jedna nebo dvě maminky, ale podruhé už jsem se zamotala do náročné konverzace celé skupiny matek. A když říkám zamotala, tak myslím zamotala. Ono totiž porozumět matce na mateřské (obzvlášť těm zkušenějším, co jsou doma již čtvrtým, pátým, šestým či sedmým rokem) není jen tak. Nejenže se neostýchají ptát se na intimní záležitosti (To máte dvojčátka z umělého oplodnění? Kolikrát jste to museli dělat, než jsi otěhotněla? Jak jsi rodila? Natrhla ses? A museli tě šít? Kojíš ho z levého nebo pravého prsa? Atd. atd.), ale navíc to všechno říkají v jazyce, kterému náhodný přihlížející nemusí vůbec porozumět. I proto pro vás mám malý slovníček, který vás dostane do obrazu.
MM – (vyslovuj „mm“) – mateřské mléko
UM – (vyslovuj „um“) – umělé mléko
Kojo – kojení
Těhu / těhule / těhulka – těhotná žena
Snažilka – žena snažící se otěhotnět
Mimi / mimísek / mimís – mimino
Manža – manžel
Mudra – lékařka
Pediatra – dětská lékařka
Ovu – ovulace
Dělat tuli-tuli – snažit se počít potomka
Dělat hají – ležet (u dětí)
Dělat hačí – sedět (u dětí)
Dělat hamí – jíst (u dětí)
Dělat bumbí nebo bumbat – pít (u dětí)
Baci baci – bouchat do něčeho (někoho)
Dělat malá malá – pohladit
Tohle je opravdu jen základní přehled, to, že i matky začnou postupně přecházet od názvů věcí ke zkráceninám, které používají jejich potomci, je běžné. Každá rodina má pak svůj vlastní slang. Vznikají tak zajímavé situace, při nichž nezávislý pozorovatel jen kulí oči. Stalo se mi, že jsem potkala kamarádku, která svojí holčičce povídá: „Až tě vyndám z drndrn, dám ti brmbrm.“ V překladu to znamenalo, že až dítko vyndá z kočárku, dá mu napít. Jinde ale brmbrm znamená auto, tak čert aby se v tom vyznal.
U nás doma tedy nikdo na děti nešišlá, snažíme se s nimi mluvit normálně, ale postupně jsem se přistihla, že jim udílím pokyny typu: „Přebalíme se, oblečeme popo a půjdeme ven.“ Popo byly ponožky, ale co ta 1. osoba množného čísla? Ano, my matky často sklouzáváme k tomuto způsobu vyjadřování. Přitom já se přece přebalovat nebudu, ani si oblékat „popo“. Je to zvláštní, ale tento jev je také zcela normální. Osobně si myslím, že si tím matky prostě doplňují chybějícího partnera v komunikaci. Možná se pak necítí tak samy.
Kritika. Srovnávání. I ty na hřištích vévodí. Matky se prostě neubrání a srovnávají toho svého kluka nebo holku s ostatními. Pak z nich padají uštěpačné poznámky: „To má ještě dudlík? A jak to, že ještě nechodí? Naše Mánička už říká básničky a ten váš Pepík jen hýká…“ Nedejte se, každé dítě je jiné a matky jsou k ostatním velmi kritické. Také jsou velmi soutěživé. Aspoň ty u nás. Kamarádka mi dokonce prozradila, že když viděla, jak sousedova holčička parádně jezdí na kole, strávila celý víkend se synem a učila ho jezdit bez postranních koleček, aby náhodou nebyl pozadu…
A na závěr pozor! Na dětských hřištích hrozí bitky! Nene, matky ty se nebijí, rády se hádají, to ano, ale nemlátí se mezi sebou. Děti se ale nerady dělí, nechtějí půjčovat kyblík, lopatičku, bábovičky, natož plastovou motorku. Na druhou stranu, tytéž děti pak chtějí všechno, co mají ostatní. Takže se nezdráhají, a když se jim líbí cizí lopatka, prostě po ní sáhnou. Klidně ujedou i na cizím odrážedle, třeba jen proto, že je modré a ony mají to stejné, ale červené… K bitce lopatičkami, házení pískem nebo kamínky, strkání a srážení už je pak jen krůček. Já jsem byla většinou pro to, aby si to (stejně staré děti) vyřídily samy mezi sebou. Ostatní matky byly většinou rozhodně proti. Když nás pak příště viděly přicházet na hřiště, přesouvaly se jinam, nebo mě aspoň zastrašovaly varovnými pohledy. Na hřištích prostě fungují určitá pravidla a ta je nutné dodržovat, jinak nezapadnete. A tak jsem pro příště také Maxe kárala, učila ho netahat holčičky za vlasy, neházet jim balonky daleko do trávy, a to ani tehdy, když mu sebraly milované odrážedlo pod zadkem. „Vždyť mu ho vrátí,“ chlácholila mě i ubrečeného Maxe matka drzých holčiček. Vrátily, ale bez řidítek. I to se může stát u pískoviště.
