Vařit pro chlapa je jedna věc, ale nakrmit citlivé dětské bříško druhá. To kusem středně propečeného steaku nepotěším. Naopak, každou mámu potěší tipy a triky, jak do svého prcka dostat všechny ty zdravé věci – například maso a zeleninu–, a přitom nezešedivět.
Podstatou je dobrý základ, tedy nepokazit dítě, dokud ještě funguje jako od přírody perfektně naprogramovaný stroj. Přesně ví, kolik má sníst a co jeho tělíčko potřebuje, aby prospívalo. To jen jeho máma tomu často nevěří, a sotva ho odstaví od prsu, honí jej po bytě, po hřišti a občas i po nákupním centru se lžičkou čehosi, co považuje za ultra super zdravé (vždyť i v reklamním letáku to tvrdili, a navíc ta cena!). A ten malý človíček před tím samozřejmě tvrdohlavě uniká. Stop! Když to nechce, netřeba mu to násilím nutit. Můžete zkusit lžičku druhý den, malý zázrak není vyloučen. Ale pouze jednu, pokud víc nechce, nebudeme ho zbytečně trénovat v odmítání, hlady jistě neumře.
V praxi je odzkoušeno, že v raném věku jsou důležité jednoduché chutě a ty jsou dětmi také dobře přijímány. Jeden den uvařená a rozmixovaná mrkev, druhý den špenát, třetí brambůrek. Pokud zachutnaly, je to polovina úspěchu, protože příště se do nich dá propašovat i kousek rozmixovaného kuřátka, králíka nebo ryby.
Když dítě dostatečně stabilně stojí na vlastních nohou a v ručičce udrží pastelku i vařečku, nastal ideální čas zapojit ho do procesu přípravy jídla. Toto zamíchej, tady přidej trošku soli, pokrájej na kolečka uvařenou mrkvičku. Odvážnější máma může mrňousovi svěřit paličku na maso, aby naklepal řízky, zaručené ale je, že děti zbožňují obalování v mouce, vajíčku a strouhance. Takto objeví, že jídlo je zábava, a bez odmlouvání snědí vlastnoručně připravené dílo. Samozřejmě, není to zcela bez rizika. Je třeba se připravit na to, že kuchyň bude kvůli nepořádku během chvilky k nepoznání. A na to, že jednoho dne se tříletý mrňous směle rozhodne uvařit oběd sám. Garde se mění, on bude diktovat, co má máma podat a udělat. To se ještě dá snést, ovšem (jakože) zkonzumování hotového díla si žádá pořádný herecký výkon. Ale dá se to, přísahám! Neexistuje vynalézavější tvor než máma, když je třeba uspokojit ratolest.
Od mléka dávno odstavené školou povinné dítě jednou zákonitě přijde domů s prohlášením, že jídlo ve školní jídelně se nedá jíst, a proto na obědy chodit nebude a tečka! Tak to tedy prrr! Radím nepodlehnout panice, nevytvořit s ním koalici, protože si také velmi dobře pamatujete, jak to bylo nepoživatelné. Ve skutečnosti to se školním jídlem není vůbec tak špatné (vždyť to, co zbyde, si kuchařky berou domů a vykrmují tím celou rodinu, opakuji rodinu, ne prasata!), no a když se náhodou stane, že se mistr tesař utne a nevydaří se (stejně jako vám doma), není to legitimní ani rozumný důvod k nahrazení teplého oběda bagetou ze školního bufetu. Život není peříčko, naučit dítě, že se občas musí překonat, je prostě třeba! Jak prosím? Že jsou to peníze vyhozené oknem? Ale no tak. Až taková pálka to zas není a kdoví, možná pomůže, když dítěti připomenete, že za peníze, které ušetříte, by mělo v Deichmannovi v akci nové boty…
Expresní rady:
- – U malých špuntů fungují hry typu Jedna lžička pro tebe, jedna pro mě či Za tatínka, za maminku… Čím infantilnější, tím lépe, takže odvahu!
- – Pokud do malého žaludku potřebujete propašovat něco, co malá ústa odmítají polykat, zahrajte si na partyzánku a maskujte. Veškerou zeleninu v polévce rozmixujte. Do bramborové kaše můžete propašovat i uvařený kedluben nebo kus celeru. Pokud nechce rybu, zkuste pomazánku. To všechno funguje.
- – Zabírají i jídla s příběhem. Například taková story o tom, jak vznikl karbanátek nebo rizoto, je fascinující a může v té malé hlavě zcela změnit názor na věc.
- – Pamatujte, že stejně jako vy máte dny, kdy byste snědli i koně, a dny, kdy si sotva něčeho zobnete, mají takové dny i děti. Není třeba se bát, že by zemřely hlady, ony se fakt mají rády a po třech dnech skoro o hladu se do toho opět pustí.
- – Pokud vaše ratolest opravdu už delší dobu pořádně nic nejedla, zkuste těstoviny! Propašovat do nich můžete cokoliv, například chutná rajčata a sýr jako v následujícím super jednoduchém receptu na těstoviny s pomodoro omáčkou.
Recept pro náročný dětský jazýček: Ve vydatně osolené vodě (bez oleje) vařte těstoviny do al dente, což znamená, že zevnitř jsou jemňounce tvrdé, ale jinak hotové. Zatím si na pánvi roztavte lžíci másla, v něm osmahněte dva celé stroužky česneku (neprotlačujte je, jinak bude česneková chuť příliš výrazná) a přidejte několik rozpůlených, na chuť sladkých rajčat. Poduste asi 5 minut.
Pak směs rozmixujte tyčovým mixérem, k omáčce přidejte slité těstoviny (neproplachujte je vodou!). A na ještě teplé pánvi, ale už ne nad plamenem vše zamíchejte. Ještě to chce trochu sýra (ne eidamu, ale dobrého tvrdého sýra, který k těstovinám pasuje nejlépe a má nejvíc sušiny a nejméně tuku), pár kapek olivového oleje a hned servírujte. K tomu můžete připojit příběh podle toho, na čem právě vaše dítě fičí. Například že je to jídlo, které milují princezny, a když jim ho princ dobře připraví, vezmou si ho za muže. Nebo že ho s oblibou jedli piráti a měli po něm ještě více síly a odvahy. Nebo že mimozemšťanům dodává super schopnosti. Nebo nějaký úplně jiný…
