Světem se už roky šíří jedna velká lež! Muži jsou prý lepší kuchaři než ženy! Jako s důkazem se přitom operuje s faktem, že šéfkuchařů mužského rodu je mnohonásobně víc než žen. Ono to však nemá vůbec nic společného s talentem, citlivostí chuťových pohárků, s fantazií ani se schopností stepovat okolo sporáku, trouby, dvouvařiče… Ten, kdo jen trochu vidí do zákulisního života restaurací, ví, že kuchařské řemeslo je řehole, která si vyžaduje fyzickou i psychickou přítomnost kuchaře téměř 24/7. Samozřejmě, i šéfkuchař si musí občas odskočit, a dokonce musí i trochu spát, ale kdy by si v už tak náročném pracovním programu našel čas na donošení, porod a následnou výchovu dětí? Dokonce i rodina ho vidí v telce anebo na billboardu v supermarketu častěji než doma. To je i odpověď na otázku, proč ženy vaří spíš ve školních jídelnách, bufetech a nemocnicích, ale ne v restauracích. Není to o talentu a schopnosti dokonale ochutit jídlo, ale o rodinných prioritách. Když už je jasné, že dělení žen a mužů podle nadání na vaření na více a méně schopné pohlaví je nesmysl, můžeme se věnovat výskytu muže v běžné kuchyni běžné rodiny. Ano, vyskytuje se tam poměrně často. Nejčastěji proto, aby se najedl. Dost často do ní zamíří také proto, aby si z ledničky vylovil pivo.
Ale abychom byli spravedliví, je mnoho mužů, kteří rádi projevují svou kreativitu také v hrncích a na pánvičkách. Nejraději připravují maso, druhou oblíbenou disciplínou jsou speciality (například asijská kuchyně), slušně si poradí s těstovinami, ale také polévkami. Štrůdly a bábovky přenechávají jiným. Ženám. Když se muž vyskytne v kuchyni, aby svým kulinářským uměním potěšil rodinu (tou pravou motivací je samozřejmě předvádění se, ale kdybychom to vyslovili nahlas, hrozí riziko zbytečného konfliktu), výsledkem jsou výrazné boule za ušima z opravdu povedeného jídla. Když se muž vyzbrojí zástěrou, dá si záležet. Může si to dovolit, vždyť vedle vaření nemusí zároveň řešit hádající se děti, pověsit vyprané prádlo ani zkontrolovat domácí úkoly. Vaří a to stačí. Výsledkem číslo dvě je hora nádobí, špinavá kuchyňská linka, mastné fleky na dlaždicích a obkladačky také jistě něco schytají. Ale kdo by to řešil?! A kdyby se někdo takový přece jen našel, se zlou se potáže. Vždyť on navařil! O pořádek ať se postará někdo jiný! (Ehm, ona..) Obdobou muže v kuchyni je muž u grilu. Vlastním životem si žije také další pěkně fousatá fáma, že muži jsou v grilování lepší než ženy. Opět je to proto, že grilují častěji. Tyčí se nad tím kovovým zázrakem jako bohové a nafukují se jako pávi. Skutečným důvodem, proč tak rádi grilují však je, že jim mužský archetyp nedovolí nechat plavat ani jedinou příležitost, kdy může založit oheň. Kdo to dokáže, ten je pán! Rozpálit uhlíky jim obvykle doopravdy jde – jeden na to potřebuje jen pár minut, jiný dvě hodiny, ale dá to. On to dá! O něco horší je to s trpělivostí, aby se žhavé uhlíky nejdřív pěkně rozhořely a až potom se dalo maso na rošt. Hoří to? Je to žhavé? Tak se na tom přece dají dělat steaky, klobásky, párky… Budou sice trošku vysušené, ale stále poživatelné. Komu se to nelíbí, ten ať si dá salát. Abychom to uzavřeli, muž v kuchyni je úkaz, který je velice sexy. Rády se tímto obrázkem kocháme a určitě vynikáme v umění přivřít ne jedno, ale když je třeba, tak klidně i sedm očí, abychom viděly jen výsledek a ne to všechno okolo. Protože co je základem spokojené rodiny? Spokojený muž, který má pocit, že dělá pro svou rodinu první poslední. A za to je třeba jej pochválit!
